ZRKADLENIE-ZRCADLENÍ
JESEŇ 2004
 

Čítanka v zrkadle

PŘÍSPĚVEK K UDRŽENÍ BLÍZKOSTI ČECHŮ A SLOVÁKŮ

Československo bylo hned od začátku stát národnostní. Při svém vzniku v roce 1918 mělo totiž takové národnostní složení, že by se mělo správně jmenovat Česko-německo-slovenský stát. Češi představovalo 63 % obyvatelstva. Němci a Rakušané 22 % a ostatních asi 15 % představovali Slováci společně s minoritou maďarskou a s Rusíny z Podkarpatské Rusi. Možnosti, jenž vyhrály válku, která vznikla především z nacionálních příčin, chtěli dalším válkám zabránit tím, že by se perspektivně hranice státi vždy kryla s hranicemi území národů a národností. Proto se mluvilo o čechoslovakizmu, slovanské vzájemnosti, proto občanství bylo nadřazeno národnostem, proto jsme se učinili znát vzájemně dějiny i literaturu. Češi méně, Slováci více. Naše škoda. Začít či spíše pokračovat ve vzájemné lepší znalosti by se ale mělo na školách.

Proto jsem uvítala vydání první Čítanky moderní slovenské literatury pro střední školy. Vyšla v slovensko-českém klubu s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci se Slovenským literárním centrem v Bratislavě a Slovenským literárním klube v ČR. Uvítání knihy proběhlo v prosinci ve Slovenském institutu v Praze. Slavnosti ani křty knih nejsou cílem. Tím je, aby se poznatky dostaly mezi učitele a mezi žáky. Přestože patřím mezi minoritu Čechů, která sleduje politické a kulturní dění na Slovensku, přiznám se (nerada), že díla většiny autorů uvedených v této čítance jsem nečetla. Samozřejmě, Dominika Tatarku, Ladislava Mňačka alebo Ivana Kadlečíka znám. Povrchně, alespoň podle jména znám i další autory, třeba Vincenta Šikulu, Rudolfa Slobodu, Milana Rúfuse nebo Pavla Vilikovského. Ale o Petru Pišťankovi, Pavlu Rankovovi nebo Jane Bodnárové jsme získala první informace až z této knižky. U každého jména je krátky životopis, výčet hlavních prací a pak ukázky jejich textů. Autoři Anton Baláž a Vladimír Petrík postupovali snad až příliš stereotypně či spíše školsky - narodil se tam a tam, žil, pracoval, umřel nebo ještě žije. U některých, které znám, by se dala objevit zajímavější, poutavější charakteristika. Ukázky z děl jsou zajímavé, ale chybí jim úvod, informace, proč právě tento text byl vybrán a jakou má úlohu v tvorbě autora či autorky. Ale třeba editoři nechtěli vysvětlovat ani poučovat, ale chtěli vzbudit zájem o dílo.

To se bezesporu podařilo. Možnosti českých učitelů poučit se o současné slovenské literatuře a předávat tyto poznatky dál jsou tedy nabídnuty. Zda se ale najde dost českých učitelů, kteří zařadí tyto poznatky do svého vyučování, to již ministryně, velvyslanec ani autoři knížky ovlivnit nemohou.

JIŘINA ŠIKLOVÁ

Zpět na obsah